Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Rubrika "Domácí"

163 Články

Ekonomická válka státu proti nám – lidem, občanům a poplatníkům – je realitou. A co my na to ve volbách?

Když říkáme, že stát vede – zatím “jen” – ekonomickou válku proti nám, občanům a poplatníkům, co tím vlastně říkáme? Říkáme, že se politika spojila s byznysem a velmi často i organizovaným zločinem a udělali si z nás všech společně pohodlný, bezpečný, krásně regulovaný a zákonem (a policií a armádou) posvěcený trh a byznys. Demokracie, svoboda, mír nebo stát ale nespočívají a nemají spočívat v přerozdělování stamiliard do předem připravených kapes lobbistů, rezidentů a jiných zločinců. Spočívají naopak ve svobodě, dobrovolnosti a zodpovědnosti člověka za život svůj a život svých blízkých, které si sám jako blízké vybral či je jako blízké cítí. Co může člověk udělat, když vidí, že stát je prokazatelně v rukou vrchnosti, která reprezentuje ty (a to) nejhorší, nikoli ty (a to) nejlepší z nás, lidí? Přikládám svůj soukromý názor právě proto, že je před volbami…

Celý článek →

Čas globalizace, oligopolů, ideologie sociálních států a přerozdělování končí – přichází sdílená a lokální ekonomika a sdílené státy

Nejen profesor Milan Zelený, náš mimochodem nejcitovanější ekonom, dnes otevřeně hovoří o tom, co začínají vidět všichni rozumní lidé: globalizace končí. Otázka jen zní, jak moc to vystřízlivění miliard narkomanů závislých na „státy organizovaných sociálních lžijistotách za jejich vlastní peníze“ a nenávist těch, kteří přijdou o jednoduchý zisk v řádech stamiliard dolarů, budou bolestivé. Chytří to pochopí dřív, ti druzí později, ale změna už je tady. Proč by jinak tolik nadnárodních firem, zaměstnávajících nejlepší mozky, investovalo skrytě či otevřeně právě do sdílené ekonomiky, start-upů a krytopměn? To jen jejich spotřebitelé a zákazníci, nebo zázkazníci států jménem občané a daňoví poplatníci, se o krachu starého konceptu dozvědí jako poslední a také ho draze zaplatí. Protože v tomto případě platí, že kdo zůstane poslední, nebude zhasínat, ale zaplatí všechny dluhy toho hluboce nesmyslného, deficitního a pokřiveného systému. Systému, k jehož odhalení a prokouknutí nakonec vždy stačil jen obyčejný selský rozum a odvaha po používat…

Celý článek →

Alternativa proti Přerozdělokracii, Populismu a Pokrytectví (APPP) vůči vlastním dětem

Jistě, ono je to vlastně výsostně logické už ze své podstaty, když se nad tím zamyslíte. Jakýkoli stát stojící na masívním, centralizovaném a občany nekontrolovatelném přerozdělování jejich daní a povinných odvodů (kterýžto systém je dnes už jen pouhým organizovaným zločinem posvěceným zmutovanou tzv. „zastupitelskou demokracií“), musí nutně páchat zlo(činy) na lidech. Někde přece musí ty peníze vzít, aby je bylo možné někam přerozdělit. A je přirozené, že takový stát peníze bere tam, kde nějaké jsou, ne kde je spravedlivé, morální či efektivní je vzít. Popření principu zásluhovosti je základním předpokladem pro fungování jakéhokoli, zejména tzv. sociálního, státu. Jaký je vlastně rozdíl mezi dnešním státním přerozdělováním v systému legálního několikanásobného zdanění občanů a plíživým znárodňováním posledních zbytků jejich peněz a svobod? Sedli jsme na lep podvodu jménem stát, největší falešné jistotě moderních dějin: řešíme, jak má vypadat demokracie, jak mají vypadat státy, jak mají vypadat politici, zákony, mzdy, důchody, kde se má kouřit, kdy mají mít obchody otevřeno – a úplně jsme přestali řešit, jak vypadají naše vlastní životy a životy našich rodičů, dětí a budoucích vnuků…

Celý článek →

Taxikáři versus uberisté, odborářský socialismus a zdanění robotické práce jako 3 větve téhož shnilého stromu – přerozdělování veřejných rozpočtů

Možná si říkáte, co má spor taxikářů s „uberisty“ společného s panem Středulou a jeho požadavky na „konec levné práce bez práce“ či zdaněním robotické práce. Samozřejmě že hodně – totiž kořen, z něhož ty problémy (a řada dalších) vyrůstají. Ten kořen se jmenuje politika, protože politika dnes má jediný cíl: přerozdělovat (a krást), dokud bude co a komu. A až nebude, vyleze se na tribunu a hodí se to na minulé vlády, podnikatele či jiné „parazity“, kteří brání nevyslovenému (ale o to důslednějšímu) Absurdistánu, za který by se nestyděl ani Orwell – a to bohužel bez nadsázky…

Celý článek →

Zadlužovat budoucnost dětí je odporný zločin proti lidskosti a je fuk, že ho pojmenujete „sociální stát“, pořád je to zločin

Máme X zákonů a úřadů na ochranu práv dětí, ale to základní právo jsme jim – ani sobě – nezajistili: právo na to vybrat si stát, v kterém chtějí svobodně žít. Právo, aby je politici jménem prolhaného státu nezadlužovali tím nejodpornějším způsobem: vytvořením deficitu, k němuž neměly ani šanci se vyjdářit. Jak to, že jsme všem těm špinavcům vůbec kdy dovolili vstoupit do našich životů a co tak „sexy“ nám nabídli, že jsme tak lacino prodali své svědomí a budoucnost vlastních dětí za kus žvance, co jim odpadne od stolu a mastných hub při hostině, kterou celou platíme my? Jak to, že v naprostém rozporu s tím, co vidíme vlastníma očima, jsme schopni zlodějům, křivákům, lhářům, rezidentům tajných služeb a jiným bezskrupulózním individuím věřit, že jim jde o lidi, když jim prokazatelně jde jen a jen o to rozkrást co se dá?

Celý článek →

Věřit v zastupitelskou demokracii znamená mimo jiné věřit těmto „lidem“ – vy jim věříte, nebo už konečně chápete, jaká změna musí přijít?

Pojďme si to říct konečně bez obalu, stejně to všichni cítíme a brzy to také všichni pochopíme: je směšné dívat se na ten prolhaný cirkus jménem přerozdělokracie (pardon – zastupitelská demokracie), který je nám tu předkládán za „nejlepší zřízení, ve kterém můžeme žít.“ To marketingové divadlo kolem je už k smíchu: (najmě) koblihoví, rudí a oranžoví voliči si stěžují, že mají málo sociální podpory, dávek, péče, peněz. Celá naše slavná „diktatura přerozdělování“ se stala jedním velkým pohřbem, kde vyhrává nejhlasitější „plačka.“ Kde se věci neposuzují podle toho jaké jsou, ale jak vypadají navenek a kolik lze tou přetvářkou, lží či korupcí získat na úkor těch, kteří ten pohřeb platí. A ten pláč po sociálních jistotách bez zásluh a dotacích pro „světlé zítřky, vyšší zaměstnanost či jiné megadobro“ odvádí pozornost od toho podstatného: a sice zda si ta „plačka“ vůbec nějakou podporu z peněz ostatních zaslouží – ať už je to jednotlivec nebo firma. Dávka či dotace totiž není dar, to je půjčka, alespoň ve slušné společnosti. Tu my ovšem nemáme a není ani cílem politiků, lobbistů, dotačních podnikatelů i lidí, kteří programově chtějí žít z cizího. Naopak, my máme „státní a tím pádem legální stroj“ na okrádání jedněch druhými, který se směje do obličeje všem poctivým, slušným a pracovitým lidem. Ale jednoho dne to bouchne jak saze v kotli, protože nic netrvá věčně…

Celý článek →

Země je kulatá, státy stroje na peníze a tzv. zastupitelská demokracie organizovaný zločin – překvapeni?

Fareed Zakaria, jeden z nejznámějších amerických politologů dneška, ve svém díle Budoucnost svobody říká mimo jiné zhruba toto: demokracie vůbec nezávisí od lidí nebo svobody, ale od výše HDP a od určitého místa, kde se většina lidí ekonomicky cítí natolik “dobře”, že proti ní nic nenamítá (jinými slovy: jde o peníze, ne o demokracii). Když ale ekonomická pohoda zmizí, demokracie zmizí také. Moises Naím, bývalý výkonný ředitel Světové banky, říká ve své knize Černá kniha globalizace mimo jiné zhruba toto: globalizace otevřela hranice organizovanému zločinu, který pochopil, že nejlépe se mu bude dařit když proroste do státních struktur, protože pak si bude moci tvořit svoje vlastní zákony a fungovat “legálně.” A já jsem jen jeden obyčejnej kluk, co říká toto: pochopme konečně, že náš stát je dnes už (jen) chytrý obchodní model, který se tváří jako že v něm jde o politiku, ale politika je jen zástěrkou pro beztrestné přerozdělování veřejných rozpočtů. Zástěrkou pro prokazatelné, nespravedlivé a bezuzdné rozkrádání našich peněz vybraných formou daní a povinných odvodů. A parlamenty, politické strany, volby, to všechno je jen marketingové krytí skutečného organizovaného zločinu v pozadí, pro nějž máme my, lidé (občané, daňoví poplatníci, spotřebitelé), hodnotu jen jako zdroj zisku…

Celý článek →

(Sociální) stát je zákonem organizovaná občanská válka proti poctivým, produktivním, odpovědným lidem a proti dětem a vnukům nás všech

Možná to zní neuvěřitelně, ale to kdysi kulatá Země či lety do vesmíru zněly taky. Státy dnes došly do stadia, kdy svými zákony legitimizují a koordinují občanskou válku proti svým vlastním občanům s cílem udělat z nich zdroj výdělku pro organizovaný zločin, který je prorostl a ovládl (nejen u nás, je to globální jev). Přerozdělování veřejných rozpočtů zní lépe než okrást babičku v tramvaji, ukrást holce na rande kabelku nebo vykrást banku. Ale všechny ty okradené babičky, všechny holky okradené na rande, které se jednou babičkami stanou a my všichni, kdo každý den přihlížíme mnohem horším „procedurám“ a zločinům než je vykradení nějaké banky, jsme na jedné lodi – všichni jsme ve válce, kterou jsme si nevymysleli, nepřáli, nevybrali ani nechtěli. Přesto je tady a nemá nejmenší slitování s nikým, starým či mladým, nebo dokonce ještě nenarozeným…

Celý článek →

Zapamatujme si pojem STEXIT – je to novodobé lidské právo, pro které stojí za to „hořet“…

Podstatou života je neustálý vývoj, evoluce. Vyvíjí se všechno a vyvíjíme se také my, lidé. A samozřejmě i společnost, v níž žíjeme. Proto i lidská práva jsou a musí logicky být předmětem neustálého vývoje. Pamatujme: každý establishment, který bude jakýkoli přirozený vývoj (nejen lidských práv a svobod) popírat s odkazem na neměnnost (často jím samým uměle definovaných) základních hodnot (typu slovo boží, zákon či ústava), je automaticky organizovaným zločinem. Je řada nových lidských práv, která přináší naše doba a o kterých se „propagandisticky“ mlčí, protože by nás státy, parlamenty a zákony nemohly ovládat a zotročovat do povinných rolí občanů, daňových poplatníků nebo spotřebitelů. Jedním ze základních lidských práv dnešní doby je Stexit. Co znamená?

Celý článek →

Pojď blíž, občane – já jsem stát, tvá jediná jistota…

V pozoruhodné knize bývalého výkonného ředitele Světové banky Moisese Naíma jménem “Černá kniha globalizace” jsou pěkně popsány principy a příklady toho, jak organizovaný zločin prorostl a stále prorůstá do státní správy a politiky v různých státech světa. Jak se stal naprosto legálním prostě proto, že ovládl struktury států nekontrolovatelnou zastupitelskou politikou. A jak si sám tvoří potřebné zákony a legislativu, podle níž krade beztrestně, v souladu se zákonem. Sociální stát je jen maska, pod níž se skrývá děsivá mašinerie a jedna neoddiskutovatelná pravda – a sice že žijeme ve světě (a státech), kde největším byznysem už nejsou zbraně, obchod s lidmi nebo drogy, nýbrž masové přerozdělování (rozkrádání) veřejných rozpočtů a postupné znárodňování zbytků našich peněz a svobod…

Celý článek →