Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Rubrika "Domácí"

156 Články

Centralizovaný a přerozdělující Stát jen těm, co ho chtějí a jsou ochotni si jeho “skvělé a deficitní služby” platit a ostatním svobodu volby, co říkáte?

Jeden z nejhloupějších argumentů, se kterými jsem se setkal při provozování projektu Česko 2050, byl tento, cituji: “Když se Vám náš stát nelíbí, tak si jděte jinam.” Vždy na to odpovídám: “milej zlatej, my nikam nepůjdeme, tohle je naše země a náš domov, stejně jako tvůj. My – ti blbečci, z jejichž peněz se tady provozuje prvotřídní sociální inženýrství a přerozdělování takového rozměru, že to nemá v moderních dějinách obdoby – se jen brzy spojíme a nenecháme se už oblbovat a okrádat.” Ono jde totiž o jednoduchou rovnici: až stát nebude mít žádné prostředky, z kterých by financoval své podvody typu důchodový systém, všechny rozkrádačky, přerozdělovačky, umělou zaměstnanost kvůli udržení voličské základny, tunely co jich jen je a absurdní či vylhané sociální dávky, ta otázka se otočí. A víte jak bude znít pro každého, kdo brání stát jen proto, že chce cizí peníze, protože jiná motivace mít centralizovaný, neprůhledný, neadresný a nekontrovatelně přerozdělující stát neexistuje? “Kam půjdete vy, až přestanou létat holubi z peněz poctivých, pracovitých a slušných lidí rovnou do huby?”

Celý článek →

Státem organizovaný důchodový systém – „král(stát) je nahý“ v praxi. Tak úsměv na rtu a dobrou kartu!

Naše poslední příspěvky na téma narovnání síly volebního hlasu (kdy 1 volič = 1 hlas je doktrína ekonomické genocidy proti poctivým, schopným, odpovědným a pracovitým lidem, kteří platí daně) a na téma že není třeba státu, aby organizoval jakoukoli (mezigenerační, sociální či jinou) solidaritu, vybudily velmi zajímavé množství nefundovaných a hysterických reakcí z řad těch, kteří považují Stát za největší jistotu svých životů. Jistotu, že právě tento Stát bude dál chodit od dveří ke dveřím a “znárodňovat” další a další peníze slušných, poctivých a pracovitých lidí, aby se tyto peníze daly přerozdělit na cinklé dotace, granty, příspěvky a neexistující či absurdní sociální dávky. Ono je jednodušší si “zřídit stát, aby tu špinavou práci jménem loupež udělal za nás”, než jít sám prosit k sousedům, kolegům, přátelům či rodině o nějakou dávku, podporu či peníze na podnikání a stát se tak plně odpovědným za svůj vlastní byznys nebo život. Oni ti kolegové, přátelé či rodina by totiž věděli, jestli si nějakou pomoc zasloužíte, protože Vás znají, na rozdíl od anonymních struktur státu je nemůžete obelhat. A hlavní role státu dnes spočívá právě v tom, že poskytuje anonymitu a legitimitu tomuto vzájemnému obelhávání se, z nějž se postupně stal největší podvod moderních dějin jménem přerozdělování veřejných rozpočtů bez jakékoli vymahatelné odpovědnosti a kontroly lidmi. Pochopme jedno: není to město proti venkovu, vzdělaní versus nevzdělaní, staří versus mladí, živnostníci versus zaměstnanci. Je to stát (a ti co si z něj udělali dojnou krávu ať v jakékoli formě) proti nám všem, co to „dobrodružství“ platíme bez ohledu na jeho evidentní nespravedlivost, neefektivnost a absurdnost. A jak s námi tu hru hrají? Drsněji, bezohledněji a vychytraleji než si běžně uvědomujeme, viz dnešní článek…

Celý článek →

1 volič = 1 hlas, aneb největší populismus, pokrytectví a politická pseudokorektnost současné společnosti

Zeptám se Vás takto: kdybyste přišli k lékaři s 40 stupni horečky a on místo paralenu nebo hospitalizace nařídil pustit Vám žilou nebo přiložit pijavici, asi byste si mysleli, že se zbláznil a zavolali byste na něj doktora Chocholouška. A oprávněně. Jak je tedy ale možné, že my – lidé současnosti – chodíme k volbám v systému 1 volič = 1 hlas, což byla metodika pokroková možná v dobách francouzské revoluce (pokud vůbec kdy byla pokroková a znamenala nějakou svobodu či rovnost lidí v přirozeně vždy nerovném světě)? Ano, správně – všichni jsme regulérně zralí na Chocholouška, jestliže uznáváme a respektujeme volby, které používají naprosto úchylnou a zcestnou metriku k měření svého výsledku. Kam by dopluli mořeplavci, kdyby horečku měřili kompasem a zemskou délku a šířku teploměrem? Jestli jde v našem státě o filozofii u piva, o ženské, nebo o to komu fandíme ve fotbale, tak prosím, ať má každý 1 hlas, o tom si můžeme “pokecat” jako rovný s rovným. Jestliže ale ve státě jde o masové přerozdělování veřejných prostředků bez jakékoli reálné a vymahatelné kontroly námi, daňovými poplatníky, pak jediná správná metrika posuzování volebních výsledků je stanovit sílu hlasu každého voliče podle jeho přínosu celé společnosti (měřeno například odvedenými daněmi a poplatky). Ve sněmovních volbách tedy například vůbec neřešit počet voličů, ale součet jejich přínosu veřejným rozpočtům. Šokující úvaha, že?

Celý článek →

Stát je jen letadlo, Ponziho schéma. A komu zbydou oči pro pláč, až to celé „praskne“, co myslíte?

Hovoří o tom sociologové, ekonomové, vizionáři. Jakýkoli (a zejména pak sociální) stát vychovává stádo ovcí na takovém státu a jeho fungování závislých a menšinu těch, kteří to přerozdělovací dobrodružství prostě zaplatí. Ano, toto a nic jiného je jediným smyslem dnešních centralizovaných států: přerozdělovat obrovské prostředky do předem připravených kapes a legitimizovat to směšnou hrou na demokracii. Ten stroj funguje bez ohledu na jakékoli “zdánlivé vnější” změny, protože stádo je na „své drogy“ (sociální dávky, dotace, granty, vylhané jistoty typu důchod a volby) zvyklé. Stádo nechápe, že ty takzvané výhody fungují naprosto stejně jako drogy – blahobyt a hezké pocity teď, kocovina, závislosti a placení dluhů zítra. Nechápe, že ty drogy navíc ani neposkytuje “ten hodný dealer” stát, ale že si je předraženě (protože stát sám o sobě nic nevytváří a neprodukuje, kromě brutálních nákladů na státní správu a korupci) kupují občané sami ze svých daní a odvodů. A tak – v centralizovaném státě řízeném přerozdělováním, k němuž není alternativa, právo reklamace, odvolání ani žádná reálná veřejná kontrola – usínáme jako žáby v pozvolna se ohřívající vodě. Necháme se uvařit, nebo důslednou decentralizací a zdravým selským rozumem, ctí, férovostí a odpovědností vytáhneme z té vany špunt a zachráníme život nejen sobě, ale i všem těm, co přijdou po nás, včetně našich vlastních dětí, vnuků a pravnuků?

Celý článek →

STOP okrádání občanů Státem, který se stal pouhou ekonomickou genocidou a „strojem na prachy“

Máme X zákonů a úřadů na ochranu práv dětí, ale to základní právo jsme jim a ani sobě nezajistili: právo na to vybrat si stát, v kterém chtějí svobodně žít. Právo, aby je politici – jako povinní “pošťáci slova lidu, vysloveného ve volbách” – jménem prolhaného státu neokrádali, neoblbovali a nezadlužovali tím nejodpornějším a nejzákeřnějším způsobem, který existuje: vytvořením deficitu, k němuž ty ještě nenarozené děti nemají ani šanci se vyjádřit, natož se bránit. Smět někoho zadlužit nebo mu ublížit (například okrást ho o 70% jeho celoživotního výdělku aby ani neměl šanci to ovlivnit nebo se k tomu vyjádřit či aspoň kontrolovat, kam ty peníze jdou), to přece není „sociální politika“, to je sociální genocida. Stát je jen systém, který tohle masové ubližování lidem přímo organizuje a povyšuje největší zlodějnu dějin na sociální dobro. Spojme se a nenechme se – i své potomky – dál okrádat…

Celý článek →

Decentralizace, lokální a sdílená ekonomika – jediný lék na zkorumpovaný stát a „přerozdělokracii“

Nejen profesor Milan Zelený, náš mimochodem nejcitovanější ekonom, dnes otevřeně hovoří o tom, co začínají vidět všichni rozumní lidé: globalizace končí. Otázka jen zní, jak moc to vystřízlivění miliard narkomanů závislých na „státy organizovaných sociálních lžijistotách za jejich vlastní peníze“ a nenávist těch, kteří přijdou o jednoduchý zisk v řádech stamiliard dolarů, budou bolestivé. Chytří to pochopí dřív, ti druzí později, ale změna už je tady. Proč by jinak tolik nadnárodních firem, zaměstnávajících nejlepší mozky, investovalo skrytě či otevřeně právě do sdílené ekonomiky, start-upů a krytopměn? To jen jejich spotřebitelé a zákazníci, nebo zázkazníci států jménem občané a daňoví poplatníci, se o krachu starého konceptu dozvědí jako poslední a také ho draze zaplatí. Protože v tomto případě platí, že kdo zůstane poslední, nebude zhasínat, ale zaplatí všechny dluhy toho hluboce nesmyslného, deficitního a pokřiveného systému. Systému, k jehož odhalení a prokouknutí nakonec vždy stačil jen obyčejný selský rozum a odvaha po používat…

Celý článek →

Prezidentské volby? Důkaz, že rozdělená společnost se má rozdělit, ne násilím spojovat

Ano, volby ukázaly to, co víme už delší dobu: ve státě jménem Česká republika žije řada národů. Zdaleka nejen Češi, Moravané, Slezané či Vietnamci. Ale – a dnes už především – také voliči Babiše a ti, kteří jsou ze zásady proti státu jako organizovanému zločinu, který Babiš ztělesňuje. Voliči Zemana a voliči Drahoše, kteří jsou ze zásady proti tomu, co jeden či druhý symbolizuje. A to rozdělení naší společnosti sahá ještě mnohem dál a hlouběji: jsou tu zaměstnanci versus živnostníci, lidé z měst proti lidem z venkova. Jsou tu generace, které platí sociální a důchodový komfort předchozím generacím, aniž samy budou kdy nějaké sociální a důchodové výhody pobírat od generací příštích, a takto bychom mohli pokračovat dlouho. Důležité je poznání, které zní: Stát jménem Česká republika, v němž se politici a ústavní činitelé stali v žoldu různých (dotačních) mafií moderátory hlubokého a především úmyslného a plánovaného rozdělení naší společnosti (protože “když se rozdělí, snáz se panuje”), není už dávno místem, kde žije jeden, dva nebo tři národy. Žije tu řada malých a nově definovaných „národů“, které mají dostat právo na sebeurčení a ruku v ruce s ním plnou odpovědnost za to žít tak, jak muselo žít Česko a Slovensko po rozdělení Československa: a sice “každý za své“…

Celý článek →

Naše společnost je hluboce rozdělena. A proč by to měla být špatná zpráva? Přestaňme spojovat nespojitelné a začněme konečně přemýšlet mozkem…

Parlamentní volby i aktuální prezidentská volba ukazuje realitu víc než jakákoli dobrozdání, rádobymoudra či názory politologů, politiků nebo mediálních a jiných „celebrit“ a „znalců“. Naše společnost je hluboce rozdělená a my děláme tutéž chybu jako Bart Simpson, když neustále sahá na dort, do kterého Líza zavedla elektrický proud s cílem otestovat, zda je chytřejší Bart nebo její křeček. Křeček si sáhne jednou, dostane ránu a odejde, ale Bart to opakuje do doby, než ho odveze záchranka. Přesně si takhle si počínáme my: snažíme se spojovat nespojitelné v zájmu dezinterpretované a do pouhého obchodního modelu rozkrádání veřejných rozpočtů zmutované demokracie a jakési nepochopitelné zvyklosti, že Stát musí být za každou centralizovaná mocenská instituce (a kdo se jí brání, je nepřítel). Přehlédli jsme drobný detail, v němž se – ostatně jako vždy – skrývá příslovečný ďábel: že totiž zastupitelská demokracie se mohla zdát či byla pokrokovou myšlenkou v 19. a možná začátku 20. století, ale my dnes žijeme v 21. století, tedy v úplně jiném světě a na zcela jiném stupni vývoje. Tenhle zdánlivý a ve skutečnosti dobře naplánovaný a řízený omyl pak přes veškerou svou absurditu den za dnem legitimizuje doslovné znárodnění posledních soukromých peněz a svobod lidí bez jakékoli reálné kontroly veřejností. Tak co konečně otevřít oči a přizpůsobit náš Stát nové době? A o tom je dnešní článek…

Celý článek →

Nařizuje-li stát co neprávem či žije-li v hříchu, nemusíme poslouchat jeho zákonů. Vzpomínáte?

Stane-li se jakýkoli stát pouhým zločinným spiknutím s cílem nás legálně okrást o zbytek našich soukromých peněz, které nám ještě „neznárodnilo“ několikanásobné zdanění, nesmyslně vysoké daně a povinné odvody, máme základní lidské právo se bránit a z takového systému vystoupit. Tím, že jsme se narodili, nevznikl žádnému státu automatický nárok si z nás dělat kasičku nebo levnou posluhovačku. Žádný stát nemá a nesmí mít monopol na žádnou z činností, které pro občany vykonává a musí – musí – fungovat v konkurenčním prostředí sdíleného, kolektivního, individuálního či komerčního pojištění nebo služeb. Každý stát, který nevytváří prostor pro takové konkurenční prostředí a naopak si monopolně uzurpuje školský, sociální, důchodový a zdravotní systém, je jen diktaturou přerozdělování veřejných prostředků. A stát, který jen mění veřejné peníze v soukromé do předem připravených kapes dotačních pseudoponikatelů jako vodu ve víno, je jednoduše organizovaný zločin, jen Al Caponeho ostré hochy nahradili hoši ještě ostřejší, hoši s dotovanými byznysy za miliardy…

Celý článek →

#You Too, aneb taky už chápete, jaký je jediný smysl dnešních Států, včetně toho našeho?

Začneme tím, že si řekneme otevřeně to, co bude zaznívat z různých míst světa čím dál častěji, jak se postupně budeme probouzet z marketingové narkózy globální demokracie, jejímž jediným cílem je pohříchu stát se nepozorovaně globálním socialismem, plánovitým a vypočitatelným. Stát, který bere lidem více než 70% jejich celoživotního výdělku formou legálního několikanásobného zdanění, je pouhý obchodní model jak lidem sebrat výdělek a „znárodnit“ ho. Stát, který nutí občany platit daně a povinné odvody bez jakéhokoli práva reklamace či vystoupení z takového systému, pokud je služba v daních a odvodech placená poskytnuta nekvalitně, deficitně nebo vůbec, je ekonomická genocida. Stát, který je monopolně řízen (přežitým) centralizovaným systémem politických stran s řadou omezení skutečně svobodné volby, je tyranie, nikoli demokracie. A Stát, jehož jediným skutečným cílem a smyslem fungování je beztrestně a takzvaně legálně přerozdělovat veřejné rozpočty, je organizovaný zločin. Takže otázka zní: budeme jen další cihla ve zdi?

Celý článek →