Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Bourání mýtů, část 6: (ne)zastupitelská (ne)demokracie

Buďme teď naprosto upřímní. Základní otázka při tvorbě spravedlivější společnosti (či snad výstižněji spravedlivějšího soužití lidí) zní: co mám já, kluk z Prahy, společného s drtivou většinou lidí z Moravy a Slezska a co oni mají společného se mnou, že spolu musíme – aniž nám dá někdo svobodně na výběr – povinně vytvářet a sdílet neprůhledné centrální veřejné rozpočty, úřady a politiky? Jakým právem mi někdo hned po narození dá značku na uši (pardon – rodné číslo), zařadí do povinné „hry“ jménem Stát, aniž mám možnost si své povinnosti, platby a služby takového státu svobodně a dobrovolně vybrat, vytvořit, spoluvytvořit nebo alespoň (napřímo) ovlivnit jeho pravidla? Pravidla, která mají dnes jediný cíl: z peněz obyčejných lidí tvořit komfort pro vybrané (politiky a na stát nalepené lokální i nadnárodní byznysy?) Krádež nepřestane být krádeží, nesvoboda nesvobodou a nespravedlnost nespravedlností, když ji legalizujete zákonem – pořád je to svinstvo.

Otázka zní: nebylo by lepší (v době pokročilých technologií), kdyby se všechny státem a úřady organizované procesy zprůhlednily decentralizací a prostředky se přerozdělovaly na co nejnižší úrovni, aby se nedalo tolik rozkrást? Řeknu Vám proč se tak ptám: nevidím totiž nic spravedlivého, rozumného nebo společensky přínosného či solidárního na tom, když prostřednictvím neprůhledného přerozdělování organizovaného dnešním státem dostává flákač či dotační podvodník z Čech částečně dávky i z peněz Moraváků a pak je zneužije. Nebo že vinař z Moravy dostává příspěvek na své hospodaření i z peněz Čechů, které jeho víno nezajímá nebo jim nechutná. Proč má můj kamarád z Brna platit státem organizované školné mým dětem, proč si nemůže platit školné jen na své děti a já na své? Proč má být částečně i z mých peněz ve veřejných rozpočtech placena nějaká krojová tradice na Moravě, když pro mě je to událost stejně kýčovitá jako když na zájezdu do Egypta večer tančí břišní tanečnice nějaký tanec lidem s bílými ponožkami v sandálech? A proč bychom měli z peněz Moraváka, který nebyl v životě v Praze, mít nějakou cyklostezku podél Vltavy, po které on se nikdy neprojde a ani nechce, protože chodí na Prígl? Někomu chutná pivo, někomu víno, někdo fandí Slavii, někdo Kometě – co je na tom špatného, že jsme rozdílní? Vždyť to je přece nejvyšší stupeň přirozenosti: pochopit že jsme rozdílní a vytvořit systém, který to respektuje.

Náš stát je organizovaný zločin tzv. zastupitelské demokracie bez vymahatelné odpovědnosti politiků za sebevětší „rozkrádačku“, kterou předvedou. Musí proto být decentralizován, rozložen do přirozených komunit a všichni viníci deficitu důchodového systému, falešných dotací či jiných zločinů v souvislosti s přerozdělováním musí být potrestáni. Daně budou existovat dál a dobrovolný systém sociálního a zdravotního pojištění jakbysmet, ale musí k nim být také nějaká alternativa, jinak to není svoboda nebo stát, ale Gulag „light“. Jen to bude v decentralizované formě, spravované přirozenými komunitami českých nebo moravských dobrovolných hasičů, myslivců, rybářů, včelařů, podnikatelů, lékařů, zemědělců, pivařů, vinařů nebo dárců krve. Nebo vedením vesnic, obcí, měst, když si to tak lidé vyberou. Ať spolu lidé bez omezení hranic či jazyků spolupracují a pomáhají si kdykoli se k tomu dobrovolně rozhodnou, to má obrovskou cenu – ale základem skutečného přátelství, partnerství, svobody, demokracie a také (jakékoli) solidarity musí být vždy dobrovolnost. Jinak je to organizovaný zločin na peníze nás všech – a my bychom mu měli říct co nejdřív dost, protože za pár let ten experiment stát zkrachuje.

A největší vtip je, že politici, kteří to vše způsobili, se nám budou vždy snažit vysvětlit, že na naše ztráty může někdo jiný, proti někomu oni Vás budou chránit, když je zvolíte. Budou se snažit poštvat nás proti sobě a říkat, že jen oni mohou přinést řešení, přestože právě oni jsou hlavním zdrojem problémů. Rozdělit nás, oslepit přísliby pečených holubů rovnou do huby (důchodů, dávek, platů) a pak nás okrást, to je metodika fungování dnešního státu, jehož jediným zájmem je krást veřejné peníze. Přitom jediným viníkem našich deficitů, chyb a zlodějin jsou politici, lobbisté a na stát přilepení byznysmeni, přesněji řečeno fakt, že jsme jim nechali vůbec někdy moc rozhodovat o našich životech bez nás.