Bourání mýtů, část 1: důchodový podvod
Jakákoli solidarita je solidaritou a nikoli organizovaným zločinem pouze tehdy, je-li spravedlivá jak pro ty, co platí, tak pro ty, co pobírají, tedy pro příjemce i plátce. Pokud stát a politici organizují přerozdělování jakýchkoli prostředků a neříkají odkud na to berou, kdo to platí a jak je zajištěno, aby dnešní plátce nebyl okraden a dostal v budoucnu také kvalitní službu a z čeho ta služba bude placena, pak se nejedná o solidaritu, ale úmyslně vyvolaný mezigenerační konflikt a organizovaný zločin. A co hůř, zločin cíleně moderovaný státem a politiky. Politici totiž vědí jedno: musí nás rozdělit (a oddělit od sebe), aby pro nás stát byl jediným “partnerem” pro řešení našich potřeb.
Když totiž bude konflikt mezi generacemi moderovat stát, můžou se politici stavět do role “spasitele”, i když jsou prokazatelně viníkem toho konfliktu. Až sociální a důchodové systémy zkrachují, budete podle této rovnice a logiky k odpovědnosti a vině volat ty, kdo systém podle Vašeho názoru zneužívali, a ne politiky – a to přesně oni chtějí (ostatně, všimněte si, že už se to děje).
Pojďme konečně zbourat ten mýtus o „nekonečném blahobytu pro všechny bez ohledu na zásluhy a vlastní odpovědnost“. Pravda je taková, že politici vyvolávají mezigenerační nenávist proto, abyste řešení hledali v politice, ačkoli řešení sociálního a důchodového deficitu leží úplně jinde než ve státu a politice – ve zrušení monopolu států na organizaci sociálních systémů a současném (okamžitém) vzniku alternativního (komunitního, individuálního, rodinného, oborového, sdíleného) prostředí, v němž se lidé starají sami o sebe s vyloučením státu a politiků. A také v okamžité důchodové reformě pro ty, kdo ve státních strukturách zůstanou a budou věřit, že je stát zachrání a neokrade (což není nic než čistá víra, ale kdo chce kam, nebraňme mu).
Podívejte se na to, jak vypadá “pokrokovost” socializujících se států, kde se politici drží u moci díky slibům, že “vždy na všechno bude, všichni mají na všechno nárok a všechno bude zadarmo”, v číslech. A připravte se na šok, protože utajovanou pravdou je, že deficity sociálních systémů všude na světě jsou stejně kritickým problémem jako budoucí nedostatek vody, kácení pralesů kvůli palmovému oleji nebo rychlost klimatických změn (ať už jsou dílem člověka, přírody nebo obou dohromady). Prolhané a zkorumpované sociální systémy jsou globální hrozbou pro lidstvo, protože mohou vést k válce. A ano, je nepochopitelné, kam jsme to my, lidé, z vlastní pohodlnosti, zištnosti a sobectví vůči příštím generacím nechali zajít…