Z hlediska vyššího principu mravního vede náš stát ekonomickou válku proti většině vlastních občanů. Budeme se bránit?

Není pochyb o tom, že stát se stal pouhým obchodním modelem s cílem na lidech vydělávat, ne je chránit. Dnes si stát nezřizují občané, nýbrž doslova „kolektivy socialistické práce“ vychytralých byznysmenů a politiků, kteří si z přerozdělování veřejných rozpočtů udělali nejlepší byznys v moderních dějinách. Z pohledu občana je to realita víc než tristní: když odvádíte 60-90% ze svého příjmu formou daní, povinných dávek a odvodů v prostředí legálního několikanásobného zdanění, nelze to nazvat ani demokracií, ani svobodou, to je regulérní válka státu (respektive těch, co si stát uzurpovali a vytvořili z něj organizovaný zločin ála Las Vegas) proti jeho vlastním občanům. Ta válka se mimo jiné projevuje tím, že za obrovské peníze – které povinně odvádíte – nedostanete ani kontrolu nad veřejnými rozpočty, ani adekvátní službu státu, za kterou si (prý) platíte. A to aniž máte právo ten fakt jakkoli reklamovat nebo z takového systému vystoupit a přestat se nechat okrádat. Naproti tomu ti, co očividně kradou nejvíc, jsou beztrestní, protože je chrání zákon, který sami formulovali. Jak vlastně vypadají služby, které nám stát (často dokonce na dluh, který mají zaplatit naše děti) poskytuje výměnou za ty obrovské daně, které platíme? A nejsou právě ty „služby“, jejich neodpovídající kvalita a deficitnost – náhodou – dokonalým důkazem “válečného stavu” těch, co ovládli stát, proti nám, daňovým poplatníkům a občanům?