Dokud polovina českých voličů nebude rozumět rozdílu mezi volbami a zasíláním sms do Superstar či Týtý, nemáme šanci žít ve svobodné a prosperující zemi.

Author

176 posts

Jak (jedině) může vzniknout skutečná přímá demokracie?

Politiku dnes – tedy politiku ve formě cíleně zkorumpované “přerozdělokracie” a “oblbokracie občanů” s názvem zastupitelská demokracie – už nepotřebujeme. Žijeme ve věku technologií a ty mohou plně nahradit zastupitele, jejichž jedinou rolí ve skutečné demokracii (ač na to panáčci zjevně rádi zapomněli) je reprezentovat hlas a vůli lidu, nikoli za lidi myslet, lhát jim a okrádat je. Politika není raketová věda, není to dokonce žádná věda a jestli chcete důkaz, podívejte se koneckonců jaká svoloč – až na čestné výjimky – politiku dnes dělá. Jsou to prokazatelně – zdůrazňuji prokazatelně – ti nejhorší, nikoli ti nejlepší z nás. Vytvořili si systém organizovaného zločinu, který pojmenovali stát a jejich cílem je jediné: rozkrádat veřejné rozpočty podle vlastní legislativy, protože ta jim – logicky – zajistí beztrestnost. Kam ale směřuje evoluce lidské společnosti bez ohledu na jejich zbabělé a sobecké zločiny a zlodějiny (jakkoli eufemisticky pojmenované, například sociální solidarita, sociální jistoty, dotace)?

Celý článek →

Bourání mýtů, část 6: (ne)zastupitelská (ne)demokracie

Náš stát je organizovaný zločin tzv. zastupitelské demokracie, stojící na jednom základním pilíři: na naprosté beztrestnosti politiků, lobbistů a na stát nalepených dotačních “podnikatelů” za sebevětší rozkrádačku či tunel, které ve zločinném spolčení předvedou. Stát proto musí být decentralizován, rozložen do přirozených (a průhlednějších) komunit a všichni viníci deficitu důchodového systému, zadlužení našeho státu, falešných dotací či jiných zločinů v souvislosti se státním přerozdělováním musí být potrestáni. Pokud se o to nepostaráme, nezasloužíme si od příštích generací žádnou solidaritu ani slitování a nebudeme o nic lepší než generace před námi, které dopustily zločiny fašismu a socialismu…

Celý článek →

Bourání mýtů, část 5: Podvod jménem dotace

Dotační podvody a tunely se staly nejpohodlnější formou podnikání. Motto tohoto “kapitalismu sociálního státu” zní: zisky nám (majitelům dotovaných firem a zkorumpovaným politikům, kteří dotace přidělují), ztráty veřejným rozpočtům (tedy daňovým poplatníkům). Ostatně ti už si zvykli, platí přece všechno. Od krachujícího důchodového systému a nesmyslných 445 tisíc státních zaměstnanců v ČR přes nefunkční školství, neefektivní zdravotnictví a nekvalitní dálnice až po dluhy, které politici ve jménu sociálního státu „nasekají“ (viz deficit našeho rozpočtu v době ekonomického růstu). A kupředu levá!

Celý článek →

Bourání mýtů, část 7: obchodní model jménem sociální stát

Trik sociálního státu spočívá v tom, že nám lže i o skutečné výši a struktuře deficitu, který denně vytváří. Sociální stát se tak úmyslně často redukuje na deficit důchodového systému. Jenže sociální stát je praotcem všech Ponziho schémat, králem kreativního účetnictví a hlavně mistrem v přelévání peněz z jedné kapitoly veřejných rozpočtů do druhé, aby se ta hrůza trochu „naředila“. Protože když si uvědomíme všechny souvislosti obchodního modelu okrádání občanů jménem sociální stát, došlo by i těm nejzarytějším stoupencům „povinné péče státu o lidi“, jak zločinná a děsivá krakatice to vlastně je a jak bezuzdně je okrádá. Ano, dnešní státy porušují základní lidská práva a je jen otázka času, až si toho lidé všimnou… (zdroj foto: ČT)

Celý článek →

Bourání mýtů, část 4: zdravotnictví zdarma

I malé dítě ví, že zdravotnictví zdarma nemáme a že ho platíme v daních a v povinném zdravotním pojištění. I někteří dospělí (zpravidla ti s vyšším vzděláním, rozhledem, inteligencí a společenskou odpovědností) chápou, že když je zdravotnictví švédský stůl bez jakékoli spoluúčasti (motivace) pacienta, odpovídá tomu obecná kvalita a dostupnost péče, včetně fenoménu nadužívání (či přímo zneužívání). Co ale často nevědí ani ti dospělí je, že až 80% nákladů v kapitole zdravotnictví jsou náklady spojené s léčbou nemocí přímo souvisejících s nezdravým životním stylem. V překladu: s léčbou nemocí, jejichž vzniku se zpravidla dá předejít včasnou a vhodnou prevencí nebo (jen trochu) odpovědnějším životním stylem. A co vadí i řadě lékařů je fakt, že naše zdravotnictví není postaveno na motivaci lékaře mít pacienty zdravé (s využitím jejich spoluúčasti přirozeně), nýbrž vykazovat výkony pro pojišťovnu a předepisovat léky. Není potřeba velké fantazie, aby i laikovi jako jsem já došlo, že celý ten systém si s co do neprůhlednosti, nehospodárnosti a korupčního potenciálu naprosto nezadá s naším důchodovým systémem, který jsme popisovali v prvních 3 dílech seriálu Bourání mýtů… (foto zdroj Lidovky.cz)

Celý článek →

Bourání mýtů, část 3: mezigenerační (důchodová) solidarita

Státní systém důchodů je podvod, organizovaný zločin rozkrádání veřejného majetku. Kdybychom měli demokracii nebo svobodu, mohli bychom to reklamovat, postihovat a měli právo z takového systému vystoupit (okrádá-li nás a lže-li nám). Stát je dnes jen velmi chytrý a naprosto bezcitný podvod na Vaše peníze. A je pikantní, že právě on, největší zloděj moderních dějin, se má tu drzost zaštítit hesly o mezigenerační solidaritě – je to jako kdyby byl Herodes vzorem pro vznik mezinárodního dne dětí. A jaký že to systém důchodů nám „taťka“ Herodes vlastně připravil: průběžný, spořící a nebo pojistný? A co když je to celé jen podvod století, vytuněný o to, že je to povinné a když se toho nechcete účastnit, ocitnete se mimo zákon? Mimochodem přesně ten zákon, který přijali titíž grázlové a podvodníci, kteří tu to “letadlo” v klídku a pohodě už přes 20 let provozují a smějí se nám (ať jste plátce nebo příjemce) do očí i peněženek?

Celý článek →

Bourání mýtů, část 2: výše státních důchodů

V prvním díle našeho miniseriálu Bourání mýtů jsme si ukázali, že státem monopolizovaný důchodový systém je Ponziho schema, pyramidová hra, obyčejné letadlo. V tomto díle si ukážeme, že stát lže nejen o celém systému důchodů, ale také – a to je velice podstatné – o skutečné výši důchodů, které vyplácí. Protože když někomu dáte pecen chleba dveřmi, ale pak si oknem sáhnete pro půlku a stáhnete si ji zpátky, nedali jste ve skutečnosti někomu pecen, nýbrž jen tu půlku, co mu zbyla po Vašem „okenním“ zásahu. Ale zbyde vůbec ta půlka, nebo jen pár drobků a zobej, milý občane, který jsi věřil v největší pyramidový podvod od dob pyramid?

Celý článek →

Bourání mýtů, část 1: důchodový podvod

Celý náš státem monopolně organizovaný důchodový systém je podvod. Je to Ponziho schema – peníze příjemcům se vyplácejí z peněz plátců při vědomí, že pro plátce jednou nebude dost peněz a celý systém zkrachuje. To splňuje všechny znaky zločinného spolčení, podvodu, porušení povinností při správě cizího majektu a jistě řady dalších trestných činů, ale především je to ekonomická genocida. Ano, slyšíte dobře – ekonomická genocida příštích generací a znárodnění soukromých peněz ve jménu “sociálního státu”…

Celý článek →

Rozdíl mezi (sociálním) státem a „městem hříchu“? Žádný – obojí vytvořil a provozuje organizovaný zločin

Stát je vlastně takové Vegas. Vytvořil ho organizovaný zločin, který pochopil, že daně a povinné odvody jsou mnohem pohodlnější, plánovatelnější, ziskovější a bezpečnější byznys než zbraně, drogy, dětská prostituce, novodobé otroctví, organizovaná migrace nebo výroba čehokoli v Číně. Byl to geniální trik: dotace, granty, daňové úlevy, investiční pobídky, to vše je loupež cizích peněz stejná jako vykrást banku nebo okrást seniora na prezentační akci, tedy až na to, že je to legální akt a jako takový je zákonem nepostižitelný. Zákonem postižitelné naopak je – a v tom je ten trik geniální – jim do té kasičky jménem veřejné rozpočty přestat přispívat, když tu „hru“ prokouknete…

Celý článek →

Nařizuje-li vrchnost co neprávem, či žije-li v hříchu… vzpomínáte?

Je tragikomické dívat se na ten prolhaný cirkus jménem přerozdělokracie (pardon – zastupitelská demokracie). (Najmě) koblihoví, rudí a oranžoví voliči si stěžují, že mají málo sociální podpory, dávek, péče, peněz. Někdy mám pocit, že se Česká republika stala jedním velkým virtuálním pohřbem, kde může nad hrobem základních svobod “svobodně” brečet každý a vyhrává nejhlasitější plačka, přičemž ten pláč odvádí pozornost od toho podstatného, a sice zda si ta plačka vůbec nějakou podporu zaslouží – ať už je to jednotlivec nebo firma. Zda je férová, poctivá, čestná, pracovitá a jaký je její přínos celku, od kterého tu podporu, dávku nebo dotaci chce. „Breč nebo korumpuj – a ono něco od stolu vrchnosti, která s omastkem na hubě a pazourách přerozděluje (také) tvoje peníze bez jakéhokoli strachu ze spravedlnosti – odpadne.“ Jenže tohle není svoboda, to je ekonomicky i morálně deficitní a hlavně předem prohraný závod o pár drobků ve chvíli, kdy celou tu hostinu vrchnosti platíme my. Ve chvíli, kdy jim musíme koupit celé prase, aby pro nás na podlaze zbylo trochu ovaru, vejmrdy a prejtu…

Celý článek →